Zamyšlení nad tím, co mi moji psi, chovatelská stanice přinesla

Když se dnes, po delší době zamýšlím nad tím, co mě přivedlo k založení chovatelské stanice, od pořízení prvního štěněte pro radost a následně další štěňata již s konkrétními cíli, představami, jsem doslova nadšená. 

První fenku jsem si pořídila před Vánocemi 2009, a od 2010 mám licenci na Chovatelskou stanici "ze Spořických luk".  Vlastně tím, že jsem fence pořídila parťáka došlo k nastartování chovu psů, i když jsem to v té době vůbec ještě netušila. Je to obrovská vášeň, ale i závazek. Najednou nemám doma jen nějakého pejska, ale více psů, kteří si chtějí hrát, mazlit, pusinkovat, ale i zlobit, řádit a hlavně být opečováni.

Též stránka výživy, zdravého stravování psů není zanedbatelná.  Dlouho jsem vybírala jaké granule, aby vše bylo v pořádku, sem tam byly i přešlapy, kdy jsem sice krmila kvalitními granulemi, ale současně i různými pochutinami, které rovnováhu minerálů totálně nabourávaly. A když mi při prvním problému veterinářka doslova vynadala a vše vysvětlila, pochopila jsem, že to už není zábava, ale závazek, postarat se o psy tak, aby byli zdraví a spokojení.

Časem jsem pochopila, že mít chovatelskou stanici a chodit klasicky do zaměstnání dá doslova zabrat, takže když v zaměstnání došlo ke změnám, využila jsem této výzvy a již novou klasickou práci nehledala a pustila se do chovu psů naplno. Samozřejmě, ne každý to chápal, vítal, ale já nepovolila, prostě jsem chovem psů, svými psími dětmi začala doslova žít.. Už jsem se nechtěla podřizovat jiným lidem, proč také. 

Není to jednoduché, ale je to mé rozhodnutí a v žádném případě tohoto rozhodnutí nelituji. Právě naopak, měla jsem to udělat dříve.