Proč je nutná výchova štěněte, hygieny, výcvik poslušnosti

Jakmile jsem doma měla první štěňátko pochopila jsem, jak je nutné fenku vychovávat, vést k poslušnosti, aby nám brzy nepřerostla přes hlavu. Je to taková malá kulička, ale umí pěkně zlobit, aby vás váš pejsek poslouchal  a vy se na něj mohli spolehnout není  úplně zdarma, to si musíte doslova zasloužit. 

S čím musí páníček okamžitě doma začít je nácvik hygieny, aby se naše štěňátko naučilo a hlavně si pamatovalo, kde je místečko právě pro něj a i jeho vyměšování.  Nejlepší je samozřejmě chodit pravidelně ven a učit tomu, že venčení - venku je normální a běžná záležitost.  Mnohdy na to není čas, příležitost a také štěně potřebuje čůrat častěji než můžeme ven, tak je fajn určit místečko, poblíž pelíšku na to jej učit.  Pravda je, že z počátku je to trošku boj, kdo z koho.  Proto je pořeba si uvědomit, že dítě se to též nějakou dobu učí a nejde mu to okamžitě,  a i když už to umi, tak sem tam se to prostě nepovede. U štěněte je to stejné. 

Co není zrovna v bytě ideální jsou koberce, protože to je na nich brzy znát.  Proto, když máte doma koberce, vymezte místečko tam, kde kobeec není či položte velkou podložku, kus lina, něčeho co místečko štěněte ochrání.  Ale hlavně je třeba , se štěněti aktivně věnovat a učit jej to, napomínat , Ne nikdy bít, štěně neví proč to bylo a akorát se začne bát. Lepší je štěně jemně zatřepat za krkem, aby vědělo, že je něco špatně, zatřepat, je že zůstane stát na nohách, ne že odlítne. Fena, když jí štěně zlobí či provokuje, štípne jej a to hned ví, že něco vyvedlo. Snažte se postupovat po psím, ne lidském uvažování.

Já osobně jsem si velmi mnoho článků pročetla na internetu, protože mi nikdo nic raději neřekl, co kdybych si koupi štěněte rozmyslela.  Já to u mých, psích miminek dělám jinak. Vždy každému páníčkovi říkám, jak je to ve skutečnosti, co jej čeká a na co se připravit. I ukazuji, jak vypadá například i rozkousaná bota, sem tam doma něco je, či překousané nabíječky, aby si nemysleli, že si dělám srandu či přeháním. Každý to tak okamžitě pochopí a zjedná nápravu. U jednoho či dvou pejsků doma to není problém, v chovatelské stanici je to o něčem jiném.  proto také mnoho chovatelů má pejsky někde mimo byt, ale to já nedělám, u mě jsou tak lépe připraveni do nové rodiny a jsou skutečně až velmi družní, nebojí se  a ihned si s každým hrají. I tak upozorňuji, že doma se to změní, protože vše je pak jinak a že nový páníček musí mít chvilku trpělivost a chápat rozhozenost psychiky štěněte.  To se podá a bude opět fain. 

Chodili jsme na cvičák na agility, školičky pro pejsky, ale i do řady. Tím vším se páníček velmi mnoho naučí a hlavně to, jak se sžít se svým pejskem. Největší školou byl 5 denní výcvik na psím soustředění, kde spolu bez vodítek, jakýchkoliv zábran běhalo asi 40 psů všech velikostí i ras a museli spolu vycházet. Tam velmi rychle pochopíte, jak to chodí v přírodě a jak funguje hyerarchie v přírodě.  Psi většinou neměli problém, to spíše páníčci se svoji  nepřízpůbilostí. Někteří raději odjeli domů a tím vlastně velmi ublížili svým pejskům.

I když to bylo psychicky i fyzicky náročné, jsem za tuto 2x absolvovanou příležitost vděčná. Pejsek se vás naučí poslouchat a bezmezně milovat a já jsme se nauččila jak se chovat k pejskovi, uznávat základní principy přírody.

Výchova a výcvik začíná 1.dnem, kdy si štěně donesete domů a trvá po celý život. Láskyplný, pozitivní přístup vám pejsem  tisícínásobně vrátí.  Nikdy nesmíte pejska uhodit, ublížit.  Každému říkám, chovejte se ke štěněti jako k dítěti a bude vše v pořádku. většinou lidé chápou co jim říkám, ale až doma mnohdy zjistí, že je to živý tvor, svéhlavý a leckdy trucovitý..

Doporučuji velmi brzy začít se základními povely, jako jsou sedni, lehni, zůstaň, ale i fůj, nesmíš a podobné jednoduché příkazy.  Sama jsem viděla, jak je nepříjemné, když pejsek páníčka neposlouchá, stále šňafe a dělá si co chce.

Známá pravda, malý neposlušný psík je velmi nepříjemný, velký pes nebezpečný.

Nikdy ani u malých psů nevěřím, že nemohou vystartovat na dítě, u velkého psa bych to neriskla.  Vždy, když u nás byly naše holky a šly ven okolo kníračů, vždy jsem šla s nimi "co kdyby".