Proč knírači pepř a sůl

Knírač střední je výjimečné plemeno psa, velmi líbivé a poměrně vzácné.  Málokdo jen tuší jak zajímavý pes to je jako společník, hlídač, stopování do lesa či obranu.  Protože jsem hledala psa střední velikosti, ale takového, se kterým bych mohla na výstavy a nemusela plnit náročné zkoušky, pokud nebudu chtít, rozhodla jsem se pro toto aktivní pelemno psa.

Nikdy jsem nezalitovala, když jsem si přivezla od chovatelky první fenku, velmi zvídavou psí slečnu, která si chtěla stále hrát, o něco přetahovat, ale i kousat.  Okamžitě jsem pochopila, že to není pes zrovna do bytu a že potřebuje být venku, lítat a prostě řádit. Nic nezůstalo na svém místě, vše se snažila přemístit, kde chtěla právě ona.  Upravená zahrada? To rychle vzalo za své a my pochopili, kdo je tam pánem.  Jak to bylo možné vzala jsem ji na cvičák, na školičky, aby si začala zvykat na pejsky, socializovat se , ale i já abych pochopila, jak na ni.  

Velký problém nastal po tuhé zimě, kdy jako štěně jsem ji šetřila a až po určité době mohla "mezi lidi", rychle zapoměla co už uměla, znala a začínali jsme znovu.  Proto vřele doporučuji na toto dát pozor a nezanedbat  začátky, je to pak doslova boj. Pes, který má už sílu a brání se.  Po roce jsem si k fence Frenni pořídila i pejska a tím dala základ chovu kníračů.  V té době jsem již o tomto plemeni věděla poměrně dost a dle toho sháněla pejska do páru.

Nyní mám nádherný chovný pár se zdravými klouby.